Říjen 2012

Nadání?

31. října 2012 v 9:05 | Nina máčová |  Poezie
"...Co je to vlastně nadání?
Nadání je přídavný hnací motor,
který má zvýšenou poruchovost..."

Stínové divadlo ZŠ Dukelská foto

30. října 2012 v 18:16 | Eva Máčová |  Praxe
Stínové divadlo v ZŠ Dukelská

MLČENÍ

29. října 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Mlčela jsem tolik let,
že jsem málem zapomněla
tón vlastního hlasu.
Mlčela jsem
a naslouchala toku času.

Diáda

28. října 2012 v 9:02 | Eva Máčová |  Poezie
Na tisíce těch řádek,
stovky listů popsaných,
ale sny jsme měly, jako všichni.
Ta naše diáda a dav.

Ač bez hudebního sluchu,
navzájem znaly techniky svých strun
a dráždily je tak, jak nesměl nikdo.
To naše sesterství, samota a ticho.

Člověk: Něco je špatně

27. října 2012 v 15:30 | Eva Máčová |  Téma týdne
Proč jen být dobrým člověkem,
V světě, kde slaveni jsou vrazi?
Zloději úspěšní,
Poctiví jsou nazí…

Stínové divadlo na ZŠ Dukelská

26. října 2012 v 17:58 | Eva Máčová |  Praxe
Nabízím k nakouknutí, co jsme s dětmi vyváděli při výtvarné výchově.

Znovu

25. října 2012 v 11:55 | Eva Máčová |  Poezie
Zpět ve svém rozteklém světě
Znovu - jen po jedné větě
Střídáme tváře a charaktery
Z pokusů slova a z těch zas jedy

Pár vyblitých řádků k nám naposledy
Zpřetrhá nitě, co nás sem vedly
Labyrinty duše v úzkých uličkách
Tam naše stopy už zapadá prach

LIDSKÁ PAMĚŤ

24. října 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Zapomněli na mou existenci.
Znamená to snad,
že již neexistuji?
Jsem tu přece stále.
Pořád tady stojím.
Cítím sama sebe
a cítím, jak se bojím,
že si nevzpomene…
Kdo?
Vážně chci, aby si rozvzpomněli?
Poslední vzpomínku na mne
vypustili z hlavy,
když mne přestali potřebovat.
Nebudu se vnucovat…?

K MÉMU DRUHU

23. října 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Lidé zapomínají tak…
Snadno.
Zapomínají na vše,
co nemohou využít…
A potom odhodit jako kus hadru.
Lidé jsou povrchní
a dělá jim radost,
když mohou přihlížet cizímu utrpení.
Pokrytci, ovce a…
Stádo.
Lidé…
A já jsem jedním z nich?

Tělo

22. října 2012 v 12:51 | Eva Máčová |  Poezie
Točeni v bludném kruhu,
Z nohou zas jen párek sluhů.
Ruce jsou jenom ometačky stěn,
A tvoje hlava?
Tak tu svět neviděl!

VŠICHNI OSTATNÍ ODEŠLI

21. října 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Zbyli jsme tu už jenom my dva…
Jsi tady ty
a jsem tu i já…
Ty jsi můj papír,
já jsem Tvé věty…
Do sebe vtisknem své rozdílné světy.
Lehkými polibky, svižně a šeptem
vpíjí se písmenka v dotyku letmém.
Až odložím pero,
a odejdeš pryč,
nikdy ty věty už nebudu číst.

ČAS

20. října 2012 v 20:15 | Nina Máčová |  Poezie


Čas je jen relativní pojem,
nepřetržitý proud,
který se hrne kupředu.

Jeho rychlost nelze změřit
ani spočítat.
Nelze ho zachytit a jíst.
Nemůžeme po něm chmatat,
změřit jeho hustotu…

Copak je čas hustý?

Čas je jen jediný moment.
Dříve nevznikl a dále již neexistuje.

Čas existuje pouze právě teď…
Teď…
Teď…

Ať si myslí kdo chce, co chce

19. října 2012 v 12:00 | Eva Máčová |  Poezie
Ať si myslí kdo chce, co chce,
ať se třeba posere!
Vnímatel od vnímatele
recepci vždy nalétne!

Dětská tvořivost

18. října 2012 v 17:53 | Nina Máčová |  Všední den
Včera, 17.10. 2012, jsem konečně dokončila svou souvislou praxi na ZŠ Matice školské.
Na jednu stranu se mi ulevilo, protože mám za sebou jednu z důležitých povinností, na stranu druhou jsem trochu litovala, protože učit mne doopravdy baví a ke svým žákům jsem si už stihla vybudovat vztah.
V každém z těch dětí dřímá potenciál, žádné není úplně bez talentu, ale kromě jediné dívky se nikdo z dotázaných nechystá tento potenciál dále rozvíjet.
Toto je jedno z mnoha dílek, která během těch několika týdnů pod mým vedením vzikla, a to konkrétně ve třídě 6.B.
Musíte uznat, že to má svůj půvab.
Děti se v rámci tohoto úkolu učily rozeznávat pojmy "anfas", "profil" a "reliéf" a také se seznamovaly s tvorbou malíře Giuseppe Arcimbolda.

Odvahu

16. října 2012 v 8:31 | Eva Máčová |  Poezie
Pokud ji tam nedáte
Pokud pořád váháte
Najednou se poezie
Rozplyne, jak hrouda hnoje
Najednou Vám něco chybí
Ostatní to na Vás vidí
Díky tomu útočí
Na krk, páteř - na oči

"Nedej jim šanci, nedej!
Sama se po nich vrhej!!!"

Úspěchy?

15. října 2012 v 16:30 | Eva Máčová |  Výtvarná činnost
Na serveru Pište povídky existuje v profilu autora rubrika "ÚSPĚCHY." Člověk do ní má vkládat úspěch číslo jedna, dva atp. Ale co mám vkládat do pole "úspěchy" na literárním serveru já, která považuji za regulerní svou činnost především na poli výtvarném? Samozřejmě jsem tam vložila úspěch svého života - vysokou školu - a své vydané knihy (Zdi a Výkřiky do tmy), ale co považuji za úspěch ve svém malém výtvarném světě?

Výstava 10/34 v galerii D9

13. října 2012 v 22:56 | Nina Máčová |  Proběhlé akce
Dne 17.4. 2012 v 18:00 byla v galerii D9 zahájena výstava s názvem 10/34.

To je moje zkušenost s návštěvou Bechyně

13. října 2012 v 12:00 | Eva Máčová |  Téma týdne
V roce 2010 jsme se zúčastnily keramického symposia v Bechyni.

GENERACE

13. října 2012 v 9:04 | Nina Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Ticho:

PADESÁTNÍCI

13. října 2012 v 9:02 | Nina Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Ticho:

Ticho

13. října 2012 v 8:58 | Nina Máčová |  Chystáme

Další novinkou, která nás čeká v průběhu roku 2013, bude moje, v pořadí již druhá, sbírka básní. V rubrice Poezie můžete již teď nalézt malou ochutnávku v podobě básní Padesátníci a Generace.

Zatímco sbírka Čas se vyznačovala vysokou mírou hravosti a kromě vážnějších věcí jste mohli v knize nalézt i nejrůznější hříčky, Ticho se drží při zemi a přímo vychází z aktuálních problémů a prožitků mých nebo mého okolí. Čas vznikal mezi lety 2004 a 2012, Ticho je velmi současnou záležitostí, která je jen jakoby mimochodem doplněná několika staršími tematicky laděnými věcmi.

Tak mne napadá, že přestože se vůbec nepovažuji za básníka a vždy jsem si velmi zakládala na své próze, moje poezie teď zažívá čím dál tím víc akcí, zatímco próza stále přešlapuje na pořadníku.

Lapače prachu 1

12. října 2012 v 21:46 | Eva Máčová |  Výtvarná činnost
Jedna z činností, které mám v oblibě, a určitě nepatří do kategorie výtvarného umění, je výroba šperků.

To je moje dítě...

12. října 2012 v 15:10 | Eva Máčová |  Téma týdne

To je moje dítě: 5.5. 2010, Homole

Nedlouho poté, co se naše studijní skupina vzpamatovala z redukování stavů v prvním semestru, začaly se ozývat nesmělé hlásky volající po uspořádání nezávislé výstavy. Plánů a snů kolem bylo plno, ale ke skutku se neměl nikdo. Nakonec jsem se v jednom ze svých záchvatů iniciativy chopila úkolu akci zorganizovat, přičemž podmínkou bylo, že spolupracovat na ní budou všichni. Zapykala jsem u paní starostky sál hasičské zbrojnice v termínu, který mi sama určila. Expozice našich děl se tímto měla stát doplňkem dětských prací Homolského výtvarného kroužku, diagnostického ústavu a novohomolské školky.

Galerijní animace

11. října 2012 v 23:16 | Nina Máčová |  Proběhlé akce
V červnu 2012 jsme Eva a já dokončily dvou semestrální certifikátový kurz galerijní animace. Ten pořádala Jihočeská Alšova galerie, resp. Wortnerův dům v Českých Budějovicích ve spolupráci s katedrou výtvarné výchovy PF JU.
Kurz vedl Mgr. Tomáš Marek a byla to celkem zábava, zároveň však i spousta času navíc stráveného nad povinnostmi.
Dva semestry, papír v ruce. Snad se nám k něčemu bude hodit.



Vznik myšlenky

11. října 2012 v 12:17 | Nina Máčová |  Téma týdne
Tohle je moje výtvarné pojetí abstraktního tématu "Vznik myšlenky".

Rožmberský rok

11. října 2012 v 12:12 | Nina Máčová |  Proběhlé akce
Rok 2011 probíhal ve znamení pětilisté růže.

Zenová kresba

11. října 2012 v 11:31 | Nina Máčová |  Proběhlé akce
Víte, co je to zenová kresba?

Upozornění

11. října 2012 v 9:52 O nás
Veškerá díla zveřejněná na těchto stránkách (texty, fotografie, obrázky...) podléhají autorskému právu. Proto se zakazuje jakékoliv kopírování a další šíření bez předešlého písemného souhlasu autora.
Pokud nejste seznámeni s plným zněním Autorského zákona, klikněte na odkaz v boční liště "Autorský zákon".

Sympozium v Přílepích 2011

11. října 2012 v 9:13 | Nina Máčová |  Proběhlé akce

Tak třeba řezbářské sympozium v Přílepích.

Ví to o mně málokdo, ale dost se věnuji práci se dřevem. Poslední dobou dokonce víc než práci se sklem, a to hlavně z toho důvodu, že je to součástí mojí diplomky.

O prázdninách 2011 jsem se vypravila do Přílep, kde se každoročně pořádá jakási nezprofanovaná obdoba křivoklátského Křivořezání.

Celá akce měla své klady i zápory. Rozhodně jsem se potkala se zajímavými lidmi a měla jsem úžasnou příležitost podívat se pod ruce jiným řezbářům, což se mi moc často nepoštěstí. Vadilo mi jen to, že ke mně přistupovali, jako bych snad dláto držela v ruce poprvé v životě a jako bych nerozeznala kvalitní dřevo od dřeva na podpal.

Když mi už snad desátý člověk položil otázku, jestli vidím, že je moje dřevo shnilé a prasklé a nekvalitní a upozornil mne na zjevný fakt, že můj objekt nejspíše rupne dříve, než ho zcela dokončím, už jsem pomalu začínala být agresivní a myslím, že jsem na někoho i vyjela. Proto se není čemu divit, že vůči mé osobě nabrali zpátečku.
Můj kousek, samozřejmě, byl přesně takový, jak tvrdili. Věděla jsem to již od první chvíle, co jsem ho uviděla. Problém byl v tom, že mne chytil za srdce a prostě jsem ho na té hromadě nemohla nechat.

Tak se stalo, že jsem tři dny strávila jen odstraňováním toho, co bylo shnilé a nedalo se použít.

V jistém slova smyslu miluji výzvy a toto výzva jistě byla. Určitě si dokážete představit ty pocity napětí a nadšení, když mi pod rukama z toho kusu vyhnilého jírovce začalo vznikat přesně to, co jsem si představovala.

Tématem roku 2011 byl med. Já vyjádřila medovou kapku pomalu stékající po vnitřku stěny nádoby. V těch místech, kde masiv nebyl dost tenký, aby prosvítal, použila jsem k vyjádření barvy šelak. Na ostatních místech byly stěny objektu tak tenké, že při jejich prosvícení zářily barvou lesního medu.

To celé nakonec putovalo na výstavu do pražské botanické zahrady.

Jenom psát

9. října 2012 v 11:08 | Nina Máčová |  Próza
Ve filmech často slýcháváme rádoby hlubokomyslnou poučku o tom, že spisovatel by měl psát jen o tom, co sám zná. Pravda je však taková, že nikdo nedokáže popsat pravdu a tou pravdou si získat srdce čtenářů. Lidé netouží odpočívat u knihy, která je stresuje stejně, jako jejich vlastní všední den. Touží uniknout ze spárů reality, která z nich po léta vysává všechny iluze. V mládí chtěli změnit celý svět, vtisknout své jméno navěky do historie a dnes jim nezbývá, než o tom jenom číst.
Čtou o lidech, kterým se něco takového vyplnilo, v skrytu duše si představují sami sebe na jejich místě a ze všech sil se pokouší sami sobě namluvit, že jejich vlastní život je prostě báječný. Ač se to nezdá, stejným problémem trpí i všichni umělci, spisovatele nevyjímaje.
Časem se z toho, co zpočátku tolik milovali, stane jen prostá obživa. Romantika se vytrácí, zbývá jenom pouhá dřina… Tak jako nadšení, vyschnou nakonec i nápady. Pisálci laciných románů se pak uchýlí k osvědčeným schématům, která "vždycky zaručeně zaberou".
Současný trh je jimi přesycen a zvrací.
Pro opravdové umělce se skutečným talentem pak zbude pouze jedna zastrčená polička někde vzadu v knihkupectví a bez pořádné reklamy si jich nikdo ani nevšimne.
Líčení životních zkušeností na dnešního čtenáře neplatí. Hraje se na fantazii. Vymyslete něco originálního, zařiďte si pořádnou reklamu a pak to celé prodejte filmařům, jedině tak máte naději na úspěch.

Zahrada

8. října 2012 v 20:20 | Nina Máčová |  Chystáme
Další chystanou novinkou, která už je připravená v elektronické podobě, avšak stále čeká na ilustrace, je próza Zahrada. Tuto knihu obestírá nepoměrně více nejasností, než Taje, a to přestože je už téměř hotová. Důvod je jednoduše takový, že narozdíl od výše zmiňovaného fantasy nejspíš nebude vydána v Nové formě.
A o čem vlastně Zahrada je?
Jak se píše v úvodním slovu na jejím začátku: "Zahrada je příběhem určeným pro každého, kdo dokáže prohlédnout skrz první významovou rovinu a kdo chápe, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá."
Text sám o sobě si příliš nezakládá na dějovosti, vlastně je složen spíš z popisů nejrůznějších potvor, krajiny a děje. Chvilkami vyznívá jako nový lexikon strašidel, někdy je úsměvný, jindy nahořklý.
První část knihy seznámí čtenáře s prostředím Zahrady a jejími zákonitostmi. Teprve pak se v textu dostáváme na samotnou zápletku. Mnoho obyvatel Zahrady beze stopy zmizelo, téměř nikdo si nevzpomíná na jejich existenci. Téměř nikdo, kromě jediného tvora, věrného společníka Duše tohoto světa. Ten se vydává celou záhadu rozluštit a dochází k překvapivému závěru...
Více již, bohužel, prozradit nemohu. Časem vložím jednu nebo dvě ukázky z textu.

Lenost

8. října 2012 v 9:04 | Nina Máčová |  Téma týdne
Téma týdne

MOTTO

8. října 2012 v 0:21 | Nina Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Čas:

IDEÁLNÍ PŘEDSTAVY

8. října 2012 v 0:19 | Nina Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Čas:

ZASNĚNEC

8. října 2012 v 0:16 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Výkřiky do tmy:

SÍTO

8. října 2012 v 0:15 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Výkřiky do tmy:

A JSME V...

8. října 2012 v 0:14 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Výkřiky do tmy:

LÉTAVICE

8. října 2012 v 0:10 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Zdi:

MYŠLENKA

8. října 2012 v 0:08 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Zdi:

ODRAZY

8. října 2012 v 0:07 | Eva Máčová |  Poezie
Ukázka ze sbírky Zdi:

Zdi

7. října 2012 v 22:45 | Nina Máčová |  Aktuality
Zdi spatřily světlo světa mnohem dříve, než Výkřiky do tmy. Na vytisknutí je Eva odesílala 15. dubna. I oslavy jejich vzniku byly mnohem větší, než u druhé knihy. Ti z Vás, kteří už mají nějaké to vydávání za sebou, si jistě dovedou představit to napětí, to očekávání i frustraci z čekání zatímco je kniha u vydavatele.
I zde byla použita během křtu voda z našeho jezírka. Ani jedna z nás se nemohla nabažit nekonečného listování Evy prvotinou. Nikdy předtím mi žádná kniha tolik nevoněla.


Čas, Výkřiky do tmy

7. října 2012 v 22:37 | Nina Máčová |  Aktuality
Tak je to tady!
Čas a Výkřiky do tmy konečně spatřily světlo světa, přestože příprava trvala zhruba od května.
Eva i já jsme si užily křest v rodinném kruhu. Sbírku jsme řádně zlily vodou z jezírka a bylo vymalováno.
Tím nejhorším však bylo vydolovat názor na tento nejnovější přírůstek od lidí, kteří dostali autorské výtisky.
Samozřejmě, že se našlo pár tiskařských šotků. Ty se pokusíme eliminovat, pokud necháme přidělat dotisk.
Škoda jen, že euforie není taková jako když Eva vydala Zdi.