Výstava 10/34 v galerii D9

13. října 2012 v 22:56 | Nina Máčová |  Proběhlé akce
Dne 17.4. 2012 v 18:00 byla v galerii D9 zahájena výstava s názvem 10/34.

Že Vám D9 nic neříká? Jedná se o galerii v budově pedagogické fakulty JU na Dukelské 9 v Českých Budějovicích, která byla sice otevřena poměrně nedávno, ale od té doby se tam neustále něco děje. Vřele doporučuji někdy se tam zajít podívat.

Výstava 10/34 měla poměrně složitou historii. Poté, co proběhla výstava v Homolích, celá skupina se svorně shodla na tom, že by bylo hezké, kdybychom celou akci někdy zopakovali. Jeden kolega měl pro tu příležitost zařídit prostory v Lišově, ale z toho po nějaké době marného čekání sešlo, takže to začínalo vypadat, že z výstavy nebude nic.
Napadlo mne, že sál u hasičské zbrojnice v Homolích by mohl posloužit i tentokrát a na jakési schůzce studentů a vyučujících z katedry VV jsem navrhla, že bychom výstavu uspořádali společně - celá katedra - studenti i vyučující dohromady. Vedoucí katedry, pan doc. PaedDr. Radko Chodura, CSc. se však nejspíš obával, že návštěvnost v jakési vísce za Budějovicemi by mohla být všelijaká, a tak mne nakonec přemluvil, abychom s prezentací svých prací zůstali doma, tedy v "Dédevítce". Účastnit se při tom měla pouze naše studijní skupina, tedy pouhých 10 lidí.
Půl roku předem jsem začala domlouvat termín s kurátorem galerie, panem MgA. Petrem Brožkou, obíhat hudbu, upozorňovala jsem zainteresované osoby, aby si připravily díla patřičné úrovně a spoustu dalších věcí, které se později, samozřejmě, staly neviditelnými.
Termín se během toho půl roku třikrát nebo čtyřikrát změnil, a to z různých důvodů. Frustrace se začínala stupňovat, protože nic neprobíhalo tak, jak by mělo. Plavala jsem v tom sama, protože Eva se po minulé zkušenosti zařekla, že už nikdy více.
Po všech (mnohdy zbytečných) peripetiích kolegové vymysleli název, vytvořili plakát a pozvánky, sepsali pár vět na zdůvodnění názvu, přinesli jídlo a nainstalovali výstavu. Na některých obrazech málem ani nestihla zaschnout barva.
O úvodní slovo byla požádána významná sklářská výtvarnice a akademická malířka Věra Vejsová, která s ochotou tento projev důvěry přijala.
Nevím, jak celou tu akci vnímali ostatní. Pro mne to byl jenom stres. Sklidila jsem kritiku za hudbu, za pozvánky i plakáty, za název i za instalaci svých kreseb.
Vyčetli mi, že hudba začala hrát zároveň se začátkem úvodního proslovu, že pozvánky a plakáty byly nepřehledné a nekvalitně vytisknuté, že název nikdo nepochopil a že způsobem nainstalování svých kreseb narušuji koncept výstavy, takže bych je měla sundat.
Možná stojí za to poznamenat, že Ivan Maurer, náš kolega ze skupiny, se opravdu snažil. Spolu s Veronikou Vlkovou dokonce zašel tak daleko, že vyvěsil vysvětlivky k názvu výstavy na zeď. Jiná věc je ta, že si ty vysvětlivky málokterý návštěvník přečetl.
I do pozvánek a plakátů vložil spoustu energie. Tiskl dosud neověřenou technikou, každé písmenko zvlášť a navíc tuší.
A co vlastně 10/34 znamená? Jednoduše jde o to, že do prvního semestru nás bylo přijato třicet čtyři, no a do dnešních dnů nás "přežilo" pouze deset. Prosté.
Poznámka o tom, že moje kresby (jedno dílo ve dvou rámech) narušují koncept výstavy, se mne v tu chvíli velmi dotkla. Hlavou mi proběhlo půl roku příprav a starostí, zatímco většina ostatních si přišla pouze nainstalovat svoje díla. Já, která mám na vlastnoručně pořádané akci nejméně věcí, bych se měla odstěhovat někam do kouta, kde si mne nikdo ani nevšimne? Ani náhodou! A jakýpak koncept výstavy?! Kdo ho určil? Proč by mi tu měl někdo kázat, když to já jsem tady pořadatel?! Rezolutně jsem odmítla. Ono by to přeinstalování ani nebylo v mých fyzických silách.
Vernisáž přešla, každý si pochvaloval hojnou účast. Několik jedinců napsalo poznámku do návštěvní knihy. Mnozí dokonce za celou akci děkovali, ale nikoliv mně.
Pár dní jsem čekala, jestli si některý z kolegů vzpomene a řekne alespoň: "Dík." To jsem byla ale naivní! Jenom ta kritika, ta jde z úst lidem snadno. Když došlo na rozdělování peněz, dostali všichni, samozřejmě, rovným dílem.
A tak jsem konečně pochopila, proč má Eva po minulé zkušenosti tak odmítavý postoj k organizování výstav pro druhé.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama