CO ZPŮSOBILA VEVERKA

6. listopadu 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Próza
V lese, na křižovatce starých obchodních stezek, měla svou zásobárnu veverka zrzečka. Protože jsou však všechny veverky staří sklerotici, stalo se, že zásobárnu nikdo nevybral a jeden z žaludů po čase pukl a vyklíčil. To ostatně není nic až zas tak neobvyklého. Stává se to pořád, ale jen málokterému z vyklíčených žaludů se podaří také vyrazit v malý nepatrný stromek, doubeček.
Tenhle měl štěstí, ačkoliv o tom pranic netušil.
Opatrně se rozhlédl kolem sebe a udiveně rozvinul první list. Jeho nejbližší sousedkou byla stará parádivá muchomůrka jarní. Měla velký čistě bílý klobouk s vypaseným slimákem pro ozdobu.
"Ahoj," povídá doubek. "Kdopak ty jsi?" A protože ta muchomůrka byla o hodně větší, než ten stromek, shlédla na něj ze své výšky a pozorně si ho prohlédla.
"Kdo jsi ty? A kde ses tu vzal?"
"Vyklíčil jsem," odpověděl nesměle a tiše. "Nevím, kdo jsem. Ještě před pár dny jsem se schovával uvnitř tohohle žaludu."
"Cože? Žalud? No, tak to musíš být dub. Já to určitě vím přesně, jsem stará už čtrnáct dní a ke stáří se nutně váže moudrost." Muchomůrka hrdě zvedla klobouk a pozorně se prohlížela v kapce rosy, která uvízla na stéble suché trávy. "Já jsem ale krásná!" Pak už si doubku nevšímala a tomu nezbylo, než hledat si jiného společníka.
Na druhé straně nalezl obrovské nacucané klíště. Leželo na zádech a spokojeně se rozvalovalo, ale o kamarádění nestálo. Zato obrovský křižák asi zájem měl, protože se rozhodl utkat svou pavučinu právě tady. Jedno vlákénko dokonce zachytil za nejistý dubový kmínek. Celé dny pak trčel uprostřed sítě, při čekání na kořist.
Čas letěl, odešlo s ním jaro i léto a doubečku se začalo chtít strašně spát. Často ho roztřásla zima, jak pofukoval studený podzimní vítr a všichni jeho přátelé buď odešli, nebo se uložili k spánku. Dokonce i mravenci. Ale on i přes svou ospalost ještě nechtěl spát. Chtěl se dívat a poznávat svět, ale jeho listí zhnědlo, uschlo a jemu se přes veškerou snahu zavřely oči.
Jaký to byl šok, když na jaře zjistil, že ho půlka chybí! Přes zimu ho okousala zvěř. Zamračil se, aby zacelil svou jizvu a s vypětím všech sil se snažil dohnat všechno, o co přišel. Něco podobného se mu však stalo ještě mnohokrát.
Jednou na jaře se doubek probudil, dlouze protáhl a rozhlédl, jako to dělával vždycky. Jaké to překvapení! Přes nedaleké keře a vysokou trávu viděl až na křižovatku, kudy denně jezdili kupci do města.
Největší radost měl stromeček z toho, když si v jeho hustých větvích postavil hnízdo první pták a on mohl pozorovat, jak sedí na vejcích, pečuje o svá mláďata a vyprovází je při jejich prvním letu.
Čas stále nezadržitelně plynul, stromek stárnul, sílil, rostl, až z něj byl statný rozsochatý dub. V jedné větvi se usídlil datel, ale křižovatka stále zůstávala tou stejnou, co dřív. Město se rozrostlo. V dálce se rýsovaly jeho věže, o kus dál byla malá vesnička a malebný rybníček. Dub daleko převyšoval všechny ostatní stromy, takže tohle všechno mohl směle pozorovat.
U jeho paty sedávali unavení poutníci, scházeli se milenci, náhodní kolemjdoucí se zastavovali, aby obdivovali jeho krásu a nezbední kluci utíkali do jeho větví, aby unikli rozzlobeným holčičkám.
Při jedné letní bouřce uhodil do stromu blesk. Naštěstí nevzplál, ale ta bolest byla přesto ukrutná. Rána krvácela velkými zlatavými krůpějemi. Hajný ji sice přetřel hnědou tekutinou, aby jí nenapadly houby a plísně, ale to bylo to jediné, co pro starý dub mohl udělat. Ten se s tím musel vypořádat sám a také, že vypořádal. Chvíli to sice trvalo, ale za sto let se jizva zalila.
Nespočet lidí unavených po cestě přitisklo tvář na jeho hrubou kůru. Nespočet lidí mu svěřilo své trápení i radost. A on je přijímal s otevřenou náručí. Nikoho nesoudil, nechtěl poradit, jen tiše naslouchal.
I já jsem jednou přitiskla tvář ke kůře stařičkého dubu. Zůstala jsem tak dlouho tiše stát a on mi byl vděčný, protože jsem byla první ze všech lidí, kdo byl ochoten naslouchat pro změnu jemu.
…No, řekněte sami, není to zvláštní, co všechno může způsobit jedna sklerotická veverka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama