Prosinec 2012

CO ZBYLO

31. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Pořád dýchat můžem,
i když si nepomůžem,
ten dech je alespoň něco.
Tolik nám ještě zůstalo…
Pro začátek stačí,
i když nám nevystačí.
I s málem dá se mnoho,
anebo taky h■■■o!

P.S.:

30. prosince 2012 v 17:40 | Eva Máčová |  Poezie

P. S.:


Post scriptum znělo: Na shledanou, příteli,
Nejspíš už více nespatříme svit stejného slunce.
V každém z krajů nalezneš jiné.
Jedno hoří celým dnem a pak náhle zhasne,
jiné s obtížemi vyleze v polednách,
pak vzápětí upadne i s žebříkem.
Někde nehřeje,
a když se rozhodneš odejít z tohoto studeného kraje,
teprve začne šimrat květiny,
Aby pupence své a kmeny své,
konečně studně zahalily,
nahotu jejich zakryly.
A pak je jaro.

Soutěž mikropovídek

29. prosince 2012 v 18:22 | Nina Máčová |  Všední den
Na webu http://www.vanili.cz/scifi/literarni-soutez/ právě teď dobíhá zajímavá a vtipná soutěž o nejlepší a nejkratší sci-fi povídku do 100 znaků. Je to legrace. Doporučuji se na to podívat!

VŮLE TĚCH DRUHÝCH

29. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Tolik nejistot,
tolik polopravd nás obklopuje,
tolik vůle jiných,
jejich moci pořád ovlivňuje.
Co s tím zmůžeme?
Smýkaní proudy a přívaly,
rádi jsme,
že se nám nevalí přes hlavy.

MEZI BDĚNÍM A SNEM

28. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Chtěla bych šířit tisíc vět,
radostný tok svých myšlenek.
Mlčím, jen toužím, usínám,
lampu svou večer zhasínám.
Slova se ve tmě víří, točí,
mou víru ve mně neotočí.
Točí se, víří kolem nás,
strhnutý proudem taky čas.
Byla jsem jedna, teď jsem víc,
toulám se světy bez hranic.
Byla jsem tady, teď jsem tam,
všechny své sny Ti odevzdám.

Já - Člověk

27. prosince 2012 v 17:37 | Eva Máčová |  Poezie
Já - Člověk, duší přítomný,
ale tvor jsem stejný, jako všichni.
Mám stejná práva, větší nároky.
Tady mě máš - Země.
Přišel jsem k Tobě - nahý, s důvěrou,
a tys mě vychovala.
Nyní jsem dospěl - dál už půjdu sám!
Byl jsem tady
a tys mne k sobě přijala.
Teď je oběma trochu smutno,
jednomu bez druhého.
Jsem tu jen já sám,
stejně tak i Ty jsi sama.
Tak možná byl tu,
duší přítomný - ji ale zapomněl si tady.
A pak vykročil směle do světa…

SKRYTÉ VÝZNAMY

26. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Naše chování
při prvním setkání
smysl prý žádný…

Pravda v něm skrytá
jako ten tonoucí
stébel zas se chytá.

TAJNOSTI

25. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Že tíží nás naše mlčení,
že tíží nás stavy věcí
a duše jak tělo v brnění
pokud promluví, dostane pěstí.

Tělo a duše

24. prosince 2012 v 17:35 | Eva Máčová |  Poezie
Tělo a duše, dušička,
duše je takhle maličká.
Ač vejde se sotva za nehet,
umí zaplnit celý svět.
Umí se točit kolem Vás,
povznést Tvé tělo,
zahnat čas.
Tělo a duše, tělíčko,
stačí jen takhle maličko.
Je z Tebe světec, světice,
anebo zbytečná štěnice…!

JEDINEČNOST OKAMŽIKU

23. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Nikdy nezopakuješ
to, co křičel jsi do světa,
ve chvíli, kdy pukalo Ti srdce.
Nikdy nenamaluješ
obraz stejný jako včera,
ani když ruku Ti povede inspirace.
Dvakrát do stejné řeky?
To těžko!
Vstoupit nemůžeš,
ustoupit nesmíš.

MODEL, MALÍŘ, PLÁTNO

22. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Tolik jsme si řekli,
tolik mlčeli.
Tolik jsme se smáli,
tolik brečeli.
Jediný, kdo slyší,
jsi tu zase ty.
Na stojanech leží
naše palety.
Model, malíř, plátno
tiše šeptají.
Utahují vlákno
vztahů potají.
Tolik si zas řeknem,
vždycky bez slova.
Potom zase ztichnem,
práce hotova.

Svět se mění a my s ním

21. prosince 2012 v 17:33 | Eva Máčová |  Poezie
Já šla jsem zpátky po čase,
Plula po něm jak v řece
Pak shlédla jsem se v zrcadle
A viděla malé děvče
Mohlo mi být tak pět, šest let,
Klidně ale i více
Poznala jsem se po vlasech
I po tlukotu srdce
Vím, jsem stále stejná osoba,
Jen já jsem tu nezměněna
To proud času vzal moje okolí
A omýval ho zas a znova
Jsme stejní jako ty valouny,
Co tahali jsme v řece
Hrany maj pískem zbroušený
I patinu chytily lehce…

DĚLEJ, JAK MYSLÍŠ…

20. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Je zbytečné plýtvat
slovy.
Je zbytečné plýtvat
významy těch slov.
A žádné naše činy
nepotřebují
další doprovod,
pokud těmi skutky
nelžem,
když ne okolí,
tak především sobě.
Do hrobu
si ty činy nevezmem.

HLAS SRDCE

19. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Něco mi našeptává,
že právě teď
nastal Ten pravý okamžik.
Ve skutečnosti
však žádný Ten okamžik
ani neexistuje.
Pořád víc mi život nabourává,
Ten hlas
tam hluboko ve mně.
Šklebí se mi,
a se zemí srovnává
mou vlastní víru v sebe.
Pevně zakotvená
byla jsem ve starých kolejích
a žila.
Ten
pravý okamžik, či hlas
zpřehází významy slov v hlavě.
Potom bude ticho.

Štěstí

18. prosince 2012 v 17:31 | Eva Máčová |  Poezie
Jak tak čeká člověk na Fortunu,
V myšlenkách, jak na kyvadle
- nahoru a dolů.
Navigovat,
Nahlásit se,
Včas naproti vyběhnout!
Hlavně neztratit tu mrchu v davu…

BEZ POVŠIMNUTÍ

17. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Snažila jsem se napsat víc,
co napíšu pro Tebe je nic.
Rozeslala jsem po dechu
seznam výstav svých a úspěchů.
Jen abych Tě okouzlila,
tisíc svých děl jsem zveřejnila.
Ty se mi jenom vysmíváš,
na nic z toho se nedíváš.

ÚNAVA

16. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Únava mne zas obchází,
nechápe, že mi neschází.
Dotěrná je a lezavá,
útočná, slizká, kousavá.
Obchází mne a pokouší,
své prsty na mně vyzkouší.
Přikryje mne jako deka,
abych jí snad neutekla.

Já a Já

15. prosince 2012 v 17:29 | Eva máčová |  Poezie
Jsme tady sami - ty a já
Tvé já teď moje vystřídá
A proběhne to bez krve
Až Tvoje já mé ovládne…

ZODPOVĚDNOST

14. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Člověk by vážně žil moc rád.
Chtěl by se světem radovat.
V náporu všedních problémů,
zmítán jak cícha v průvanu.
Zapomněl dávno, co si přál,
k rodině, práci přikován.
A zodpovědnost škrtí, pálí,
tu elektrika, tam platba daní.

NEZMĚNÍM SE!

13. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Až přijdeš, dej znamení, pane!
Dej znamení, ať to takhle nezůstane.
Odpusť mi všechny moje chyby,
žij jenom pro mne, neřeš žádná: Kdyby!
"Kdybys jen byla jinačí!
Tak jak jsi teď, mi nestačíš.
Kdybys jen trochu lepší byla,
hned by ses mi víc zalíbila."
Já nikdy lepší nebudu.
Své klady s věkem pozbudu.
Počítej s tím, než přijdeš ke mně,
svých chyb se držím vážně pevně.

Pálí mě prázdnota v dutině hrudní

12. prosince 2012 v 17:28 | Eva Máčová
Pálí mě prázdnota v dutině hrudní
To, co ji plnilo, to už tam není
Bylo tam Srdíčko s proříznutou pusou
Tu jsem mu lepila izolační páskou
Kecalo, mluvilo, mé Evě do života
Tak jsem ho vykopla a konečně byl klid
- akorát tu nyní konverzace vázne
a já, Duše blbá, abych se rozdvojila
- když si chci s někým promluvit…

KLIKATÉ CESTY

11. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Zahlédla jsem já tolikrát
ve snu svém odraz budoucnosti.
Vzápětí ve mně vířil strach
ze splnění téhle podivnosti.
Mlčela jsem a čekala,
pečlivě řídila své kroky.
Ještě dřív, než jsem se dočkala,
vrazila jsem přímo do zdi.
Těžko zdi všechny přelézat.
Ne každou tvoří pouhý strach.
Mnohé je nutné obejít,
zdržet se, vrátit, rozkrojit.
Klikaté cesty k budoucnosti,
zdi mnohdy jsou plné zlosti.
A ti, co je sem postaví,
mě jednoho dne otráví.

AŽ PŘIJDEŠ, DEJ ZNAMENÍ…

10. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Na okno mého pokoje
kapky se dobývají.
Rytmus deště vyťukají
a potom tiše odtékají.

Naděje

9. prosince 2012 v 17:26 | Eva Máčová |  Poezie
Jaképak drobné radosti
Člověka postupně mučí
Topíš se v marné naději
Ostatní jsou k tomu hluší
Střílí si ze tvé radosti
Nejistotou tě pak dusí

BUĎ ZTICHA A NEOTRAVUJ!

8. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Ticho, tiše, tiší jsme…
Čím tišší jsme, víc toho slyšíme.
V tichosti svojí tiše se těšíme,
že jednou tiše v tom tichu zmizíme.

SPOJENÍ

7. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Míjet se v čase, ve spěchu,
pro svojí vlastní potěchu.
Nebo se míjet jenom tak…
Míjet se, schůzku dojednat.
Vědět o sobě,
přesto se nedočkat,
vzkaz po větru poslat,
zanechat.

Mosty

6. prosince 2012 v 17:25 | Eva Máčová |  Poezie
Mezi lidmi bývají postaveny mosty.
Občas kolem projde statik
se zdviženými prsty.
Jindy se zřítějí bez varování.
Mezi některými se teprve staví.
A jinde pro ně není
vhodné podloží.
Občas stavbu znemožní
příliš prudká řeka.
Jindy jen šíře propasti.
Potom nezbývá,
než volat z dalekých břehů
a doufat,
že tam hlasy dolehnou…
Pro letadla tady nejsou
přistávací plochy.

NOVÝ ZAČÁTEK

5. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Křičeli jsme do světa, že jsme tady.
Po tolika letech schovávání
divili jsme se, že nás nikdo neslyší.
Postižení nemocí neschopnosti
zbavit se vlastní průsvitnosti,
toho, že jsme neviditelní,
naivní a slabí,
v opatrném rozechvění
rozhlíželi se a obávali.

PŘECHODNÉ OBDOBÍ

4. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Kolikrát už Ti říkali,
že žiješ ve vysněném světě?
Zkus ho opustit,
utopíš se v realitě.
Všední dny omlátí Ti o hlavu,
že realita nemá logiku.
Pravidly řídí se jen blbci, slaboši a Ty.
Všichni ostatní opovrhují těmi pravidly.
Trestají blbce a slabochy
za to, že jsou blbí a slabí.

Stromy

3. prosince 2012 v 12:00 | Eva Máčová |  Poezie
Kolik z nás pokácí,
Než se vzbouříme?
Vichr nás potácí,
Ve větru rosteme.
Zkrouceni za sluncem,
Prorostlí svou zemí,
Trčíme - pařezy,
Jako prsty k nebi.

DRŽ SE DÁL

2. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Já, člověk,
ve vzpomínkách zbitý
zabitý
a slitý
proměněný v prach.
Já, člověk,
jen ve svých vzpomínkách
jsem důležitý
pro svět kolem sebe
a udržuji řád.
Tím řádem
odstup jen se myslí
a odstupem zas strach.

BONSAI

1. prosince 2012 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie

Jako ty staré solitéry
postavme se právě tady.
Zrovna tak jako s bonsajemi
učme tvarovat se sami.