P.S.:

30. prosince 2012 v 17:40 | Eva Máčová |  Poezie

P. S.:


Post scriptum znělo: Na shledanou, příteli,
Nejspíš už více nespatříme svit stejného slunce.
V každém z krajů nalezneš jiné.
Jedno hoří celým dnem a pak náhle zhasne,
jiné s obtížemi vyleze v polednách,
pak vzápětí upadne i s žebříkem.
Někde nehřeje,
a když se rozhodneš odejít z tohoto studeného kraje,
teprve začne šimrat květiny,
Aby pupence své a kmeny své,
konečně studně zahalily,
nahotu jejich zakryly.
A pak je jaro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama