Svět se mění a my s ním

21. prosince 2012 v 17:33 | Eva Máčová |  Poezie
Já šla jsem zpátky po čase,
Plula po něm jak v řece
Pak shlédla jsem se v zrcadle
A viděla malé děvče
Mohlo mi být tak pět, šest let,
Klidně ale i více
Poznala jsem se po vlasech
I po tlukotu srdce
Vím, jsem stále stejná osoba,
Jen já jsem tu nezměněna
To proud času vzal moje okolí
A omýval ho zas a znova
Jsme stejní jako ty valouny,
Co tahali jsme v řece
Hrany maj pískem zbroušený
I patinu chytily lehce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama