Leden 2013

Známe se

31. ledna 2013 v 13:31 | Eva Máčová |  Poezie
Známe se, známe, známe tě.
Neznáme, víme, křičíme.
Čím více víme, tím tišší jsme,
Čím tišší jsme, tím víc se skláníme,
Čím více se ohnem, tím nižší jsme,
Čím nižší jsme, tím význam ztrácíme
- nakonec jak běhoun budeme.

Zpovědnice

28. ledna 2013 v 18:00 | Eva Máčová |  Poezie
Jsem Tvoje vrba,
nebo rákosí
Slova, která ke mně nosíš,
někdy musí ven
Od toho jsem přece tady,
pojď a sem je vem.
Jsem Tvoje vrba,
nebo rákosí
Slova, která v sobě nosíš
někdy i hluk uhasí
Uvnitř duše něco nosíš
ale čert to vem
Od toho jsi přeci tady,
smíš uvěznit to sem!

Prostě

26. ledna 2013 v 17:59 | Eva Máčová |  O nás

PROSTĚ

Mnohdy je, co bychom nechtěli, důležitější, než to, co bychom chtěli.
Málokdy se nám toho, co nechceme, nedostane…

Zdi

23. ledna 2013 v 17:57 | Eva Máčová |  Poezie
Proč zrovna zdi,
jako překážky života?
Nedá se jimi projít
a tak hlavami do nich narážíme,
dveře jen marně hledáme.
To, že nám brání v cestě dál,
bolestně často vnímáme.
Kudy podél nich jít?
Máme je přelézat?
Rozbíjet?
Anebo házet na ně hrách?
Podle mne
naleznem kovanou bránu.
Skrz ni je vidět
- ha, je tam zahrada.
Když zjistíme, že každý má svou stěnu,
brána sama od sebe se otvírá.
My můžem vstoupit,
je tam však další zeď
- stačí branku najít.

Až zjistíme,
kterým směrem se dát,
novou branou můžeme projít.
Každý z nás
má takovou zeď.

A jsme v...

20. ledna 2013 v 20:13 | Eva Máčová |  Poezie

A jsme v…

Stojíce bezděky při straně
Zíráme na lidi v davu
Nemáme kam jinam ustoupit
Za zády tiskneme skálu

Lež

17. ledna 2013 v 17:01 | Eva Máčová |  Poezie
Kde je ještě Tvoje myšlenka,
kde cizí
Kde počátek polopravdy,
kde lží
Kdo tě tím nakazil
Proč se nebráníš,
Kde mizíš
A koho jsi dále nakazil…

Dvacet let uteklo

13. ledna 2013 v 13:13 | Eva Máčová |  Poezie
Dvacet let uteklo
Víra je jako voda
Klokotá, utíká,
koryto zařezává
Jak žíla na Zemi
jizvou je v čase
Ustoupí za sucha
na jaře je tu zase

Dík starým bolístkám

10. ledna 2013 v 10:01 | Eva Máčová |  Poezie

Dík starým bolístkám

Víme. Kdo jsme,
kdo jsme byli,
co jsme si v naději
dneska už způsobili.
Co nám to přináší?
Čekáme, co se stane.
Dá-li kdo, přebudeme,
snad jednou přestaneme.

POŘÁD NĚCO CHYBÍ

9. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Počítám slabiky jednu po druhé,
jak kdyby na nich snad záleželo.
Počtem slabik to asi nebude,
i kdyby ano, tak je jich málo.

NEPOUČITELNÁ

8. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Někdy je marná všechna snaha,
co s tím naděláš?
Nemůžeš pomoct sobě sama,
prostě to uděláš.

Zas a znova, dokolečka,
copak se nepoučíš?
Kruh pokračuje, nikde žádná tečka,
dokud ho neprolomíš.

Po boji

7. ledna 2013 v 7:13 | Eva Máčová |  Poezie
A tak jsme prohráli
Zrazeni v boji
Z mrtvého jazyka
Kusy se drolí
Papíry nasáklé
Modravou krví
Požírá dobytek
A blbě čumí
Lidé jsou různí
A nejsou na to sami
Jsou také tací
Kteří se přizpůsobí

DOBRÝ VKUS

6. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Jak naivní jsou texty Tvoje!
A dílka Tvá jsou kupka hnoje.
Umění je času ztráta,
vyhoď ty štětce a taky dláta.
A co vyplýtváš papírů!
Zle je mi z těch Tvých manýrů.
Tak se uskromni, couvni, uhni dál!
Co zas provedlas, když jsem nehlídal?
Tohle, to si na zeď nedám!
V Tescu jsem našel, co jsem hledal.

TISÍCE DROBNOSTÍ

5. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
V součtu chaos tvoří,
část z nich pořád hoří.

Dodatek:
A tichem se nese zoufalé:
"Nestíhám, nestíhám, nestíhám!"

Bytost

4. ledna 2013 v 20:13 | Eva Máčová |  Poezie
Když jsem dorazila vzhůru
Vrátit krev opět do žil
A energii, kterou jsem nikdy neměla
Líná - a nebo přichcíplá
Šířím se neslyšně do světa
Tak, jako vůně, jako ozvěna
O pár stěn již jsem se rozbila
Dál tu však jsem - ač v jiné formě
Skryta
Už napořád a všude

CO JE PSÁNO…

3. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Co je psáno,
to je dáno autorem.
Kde je psáno,
že MY autory nebudem?
Píšeme-li,
jen my pravidla určujem.
Přestanem-li,
svých práv se tím zbavujem.

PLANÉ SLIBY

2. ledna 2013 v 12:00 | Nina Máčová |  Poezie
Sliby jsou jako divná nemoc.
Nakazí Vás nadějí
a pak…
následuje zklamání.

Zas a znova slibují,
a pak se diví,
proč že jste takoví zarputilí,
proč že se vztekáte každou chvíli.

Slíbit a zradit, vysmát se…
Někdy to může být legrace.

Tak

1. ledna 2013 v 12:00 | Eva Máčová |  Poezie
Jak jsme se ze světa poděli
Hlavy a oči tu zbyly
Duše se ve větru rozptýlí
Vniveč je to, co jsme znali
Kudy jdeš, člověče, ve tmě a větru?
Bloudíme kolem lamp
Jak můry v letu