Jaro ve třídě

14. března 2015 v 12:00 | Nina Máčová |  Próza

"Ticho!" učitelka zvýšila hlas, dnes už snad po sté. Ruka jí automaticky vylétla k rozbolavělému hrdlu. "Zkuste pochopit, že hlasivky mám jenom jedny," dodala v duchu.


Hodina matematiky se právě přehoupla do druhé půli. Děti byly neklidné. Skrz okna svítilo jarní slunce, otevřeným oknem pronikal jasný hlas špačka, který se jen před pár dny vrátil z jižní Evropy.


"Filipe, pojď k tabuli. Narýsuj libovolný kosodélník a popiš jeho vrcholy."


Filip se neochotně zvedl. Jeho obličej hovořil o veškerém bezpráví, kterého se učitelé dopouštějí na něm a tisících dalších dětí, takových, jako on, když zadávají domácí úkoly, testy a, nedej Bože, dojde-li na ústní zkoušení. Učitelé jsou od toho, aby týrali děti, to je jasné.


Jenomže teď měl narýsovat kosodélník, navíc libovolný! Hoch zavětřil příležitost pro oživení té nekonečné nudy. Během zlomku vteřiny přelétl významným pohledem ostatní sedmáky, aby se ujistil, zda jsou mu příznivě nakloněni. To jediné stačilo k okamžitému zbystření jejich pozornosti.


Úča netušila nic. Ona je prostě mimo.


Se samozřejmostí sobě vlastní přiložil obrovský špinavě bílý plastový trojúhelník k tabuli plné kocourů od špatně smazané křídy. První vrchol umístil přímo nahoru, druhý čtyřicet centimetrů od něj. Za minutu vyrýsoval téměř dokonalý pravidelný kosočtverec ABCD. Mezi vrcholy A a C pak natáhl vkusnou úhlopříčku.


"Co? Řekla jste libovolný!" ohradil se Filip proti nesouhlasnému zamračení učitelky.


"Smaž tu úhlopříčku," pokynula k čáře uprostřed.


Třída se smála. Ano, přesně toho chtěl docílit a právě to se mu také povedlo.


"Ticho!" zvýšila hlas žena, ale hlas jí přeskakoval. "Každý bude mít v sešitě narýsovaný libovolný kosodélník." To vyvolalo novou vlnu veselosti. Mnohým, a nejenom chlapcům, to nedalo a kolem kosočtverce, který si ve chvatu, a zdaleka ne všichni podle pravítka, tvořili do svých sešitů, dodělali i úhledné čárky připomínající paprsky.


"Přestaňte mi tam tvořit ta kubistická sluníčka!" ohradila se učitelka.


"Hele, ona si myslí, že je to sluníčko!"


"Cože kubistický, nebo co? Co to jako má bejt?" Šepot se rychle měnil v otevřenou diskuzi.


Žena se vyčerpaně opřela bokem o katedru. "Už aby vás to jaro přešlo," řekla nahlas, i když věděla, že jí nikdo neslyší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama